Každý velký příběh lásky má svůj jedinečný začátek—ten náš začal míjením se na chodbě v 5. třídě na základní škole které pokračovalo po tři roky až do konce sedmé třídy. V následujícím roce přišel velký zlom, kdy jsme od náhodného míjení se na chodbě, přešli do neustálého míjení v jedné třídě. Po chvíli míjení jeden z nás prozřel a pochopil, že ten druhý mu bude sloužit jako skvělý zdroj zápisků a domácích úkolů v případě nouze - tedy skoro pořád. Takto náš oboustranně prospěšný vztah fungoval po několik dalších let a vyvinul se v hezké přátelství.
Až na Silvestra roku 2015 v 5. ročníku gymnázia nastal zvrat, kdy konečně ten blboun pochopil že se mu ta holka fakt líbi a začal náš společný příběh.
Od té doby už jeho známky nebyly jen jeho, ale jejich problém. Takže míslo prosíků o zápisky, byly na denním pořádku otázky „Máš to?", nebo „Chceš si to opsat?" případně rozkazy typu „Opiš si to a dělej!"
Touto cestou jsme se oba - on samozřejmě s mnohem méně nervy - protáhli k maturitě apak se vrhli do víru života vysokoškoláků.
Vysokou školu jsme si oba našli v Ostravě, takže jsme spolu mohli dál trávit hodně času a užívat si jeden druhého. Přešli jsme do režimu střídavého bydliště mezi jeho pokojem v Paskově a jejím v Místku. Rodiny z toho možná nebyly úplně nadšené, ale nám to vyhovovalo.
Na prázdniny po prvním ročníku jsme si naplánovali krásnou dovolenou - měsíc stanování na festivalech v Anglii, což nejspíš byla nejlepší příprava na manželství.
A je to tady. Další společná dovolená a procházka na nedalekou pláž. Co to dalo práce ji tam dostat! Na pláž vedlo točité schodiště, ale jaksi jen konstrukce bez desek. A že prý dolů nejde. Nakonec ale souhlasila, že tam doplave. Kubík s hrůzou v očích koukal ze skály, jak pod ním plave, a jen čekal, jestli to zvládne... bylo by smutné, kdyby ne.
Uff... doplavala. Potkali se na pláži – spíše plážičce, která téměř celá zmizela při každé větší vlně. A pak to přišlo: Kuba poklekl, otevřel krabičku a čekal... a čekal, protože Linda koukala na moře. Teprve až na několikáté zvolání jejího jména procitla a otočila se. Závity v mozku začaly pracovat, chvíli nechápala, co se děje, a pak jí to došlo. Propukla v radost a řekla vytoužené „ano“. Prstýnek na ruce a my dva v objetí na pláži.
A nyní 12. záři zahájíme další část našeho společného života jako manželé na Zámku Štáblovice a budeme rádi, když s námi budete tento den sdílet. Moc se na vás těšíme.
Linda a Kuba